Tranzitní celní prohlášení: T1, T2 a konečné místo určení

O celním režimu rozhoduje celní status

T1 se obecně používá pro zboží bez statusu Unie; T2 se používá při příslušných přepravách zboží Unie. Samotná země odeslání celní status zboží neurčuje. Abychom s odpovědným celním zástupcem určili, který režim je vhodný, potřebujeme znát stávající doklady, trasu a zamýšlené místo určení.

Mějte přehled o tom, kdo nese odpovědnost

Tranzitní přeprava má držitele režimu, může vyžadovat celní jistotu a má určené místo určení i časovou lhůtu. Dopravce potřebuje referenční číslo přepravy a pokyny. Zboží musí být předloženo nebo přijato v rámci příslušného schváleného postupu. Potvrzení o převzetí do skladu není automaticky dokladem o ukončení tranzitu.

Naplánujte navazující celní režim

Tranzit během přepravy pozastavuje příslušné dovozní poplatky; neznamená to však, že je zboží osvobozeno od daně. V místě určení musí být zboží propuštěno do dohodnutého navazujícího režimu, jako je dovozní celní odbavení nebo jiné schválené celní uspořádání. Před odjezdem vozidla si ověřte celní úřad nebo schváleného příjemce.

Propojte tranzit s hraničními informacemi

U norských silničních přechodů využívajících systém Digitoll patří referenční číslo tranzitu do příslušných údajů o zásilce. To, kdo přepravu ukončí, závisí na tom, zda končí na hranici, nebo u schváleného vnitrozemského příjemce. Tuto posloupnost potvrzujeme již v rámci cenové nabídky, místo abychom k T1 přistupovali jako k obecnému dokumentu navíc.

Než zboží vyrazí